Další projektová dílna Site Specific v ZUŠ Na Popelce v Praze tentokrát ve spojení s divadelním minifestivalem

V loňském časopisu Talent vyšel článek o divadelním Minifestivalu, pořádaném pražskou ZUŠ Na Popelce. A také vyšly v Talentu články o projektu Performing life, v kterém je LDO této školy již druhý rok zapojeno. Je to projekt realizovaný díky finanční podpoře programu EU Socrates - Grundtvig, a je věnovaný Site Specific Performances, tedy divadelním představením vázaným na konkrétní prostor mimo jeviště.

Letos jsme na základě zájmu našich projektových partnerů z Německa a Rakouska spojili pražskou výstupní dílnu Performing Life s divadelním Minifestivalem. Projektové partnery zajímalo, jak vypadá současné mladé divadlo v Čechách a jaký je tedy širší kontext představení, které vzniklo v naší ZUŠ na základě společných mezinárodních dílen jako výstup z letošního ročníku Performing Life.

Jinými slovy v čem je toto představení odlišné a jedinečné ve srovnání s ostatními jedinečnými představeními z dílen mladých souborů v České republice.

Projektoví partneři přijeli tentokrát ve čtvrtek 15.6. večer. Ve čtvrtek ještě zvládli vycházku večerní Prahou, divadelní práce začínala v pátek 16.6. ráno. Společná dílna byla zaměřena nejprve na seznámení a sžití skupiny a potom na to, co je to maska v mezilidském styku, jaké různé masky lidé v běžném životě mají, jak se tyto masky projevují atd.

Tato dílna byla trošku přípravkou na představení, které vzniklo v rámci projektu a čerpalo inspiraci ze společných projektových dílen v Praze, Grazu a Greifswaldu. Jeho námětem je anonymita ve velkém městě a částečně se hraje s bílými obličejovými maskami bez očí. Představení, které je autorskou tvorbou skupiny prvního ročníku druhého stupně za pomoci pedagoga LDO, se jmenuje V parku velkoměsta a samozřejmě se hraje mimo jeviště, v parku velkoměsta. Je to sled krátkých etud z parku (nezbedné dítě, opilci, feťáci, lidé na lavičce, paparazzi atd.) propojený postavou dívky Klaudie, která se snaží v anonymitě velkoměsta najít smysl vlastní existence ?Hledám něco, proč tu vlastně jsem?.? Protihráčem je jí bezdomovec, který podobné věci pokládá za nesmysly ? Aha, tak hodně štěstí!? a tento kus parku za svůj ? Odprejskni, to je můj rajón!? Masky jsou použité jak v choreografii, spojující jednotlivé etudy, tak i v etudách.

Letošní tvorba představení byla proti loňské ztížena tím, že se od počátku vědělo, že bude potřeba udělat představení sice vázané na konkrétní prostor, ale přenositelné do Grazu a do Greifswaldu, aby se dalo hrát pro publikum v projektových městech. To částečně jakoby popírá smysl tohoto divadelního směru, protože konkrétní prostor je vybírán pečlivě tak, aby tvořil neoddělitelnou součást výpovědi divadelního představení, a je tedy v podstatě nepřenosný. Ale parky jsou naštěstí ve všech velkých městech a s úpravami, které je potřeba udělat v představení na místě podle nového prostoru, je vzniklý divadelní tvar přenosný.

Po ukončení společné dílny pak již zbývalo jen pár hodin do začátku prvního minifestivalového představení. Program letošního, v pořadí již osmého divadelního Minifestivalu, pořádaného v ZUŠ Na Popelce v Praze, byl jako každoročně žánrovou směsicí především mladého divadla. Představily se soubory jak ze ZUŠ, tak i soubory pracující

v jiných institucích. Zahraniční tvorbu reprezentovala vídeňská skupina Impro X.

Atmosféra Minifestivalu byla tradičně velmi vstřícná, uvolněná a přátelská. Asi především díky tomu, že představení nehodnotila žádná porota. A také díky tomu, že v hledišti zasedli spolu s běžným publikem a projektovými hosty i členové ostatních hrajících souborů. Letošní Minifestival se tak stal krásnou pražskou tečkou nejen za letošním divadelním školním rokem ale také za projektovou prací uplynulých dvou let.