Projekt Národní hrdinové v ZUŠ Na Popelce v Praze 5

Literárně dramatický obor ZUŠ Na Popelce Praha 5 vstoupil v roce 2008 do dvouletého mezinárodního projektu EU Comenius, kterého se účastní Česká republika, Turecko a Velká Británie. Projekt má téma Národní hrdinové a je určen pro děti ve věku 11 až 15 let a jejich pedagogy. Obě projektové zahraniční školy jsou základní, pouze Česká republika se prezentuje školou uměleckou. Vzhledem k tomu, že projekt je zaměřen na umění, je to pro nás nesporná výhoda. Spolu s projektovými partnery z měst Konya (Turecko) a Birmingham (Anglie) se pedagogové a děti ze tří měst sešli na prvním projektovém setkání v Turecku ve městě Konya na konci ledna. Program vždy připravuje místní škola. Hlavním cílem je seznámit hosty s vybraným národním hrdinou a to jak uměleckou formou ve škole, tak návštěvou historických památek vztahujících se k hrdinovi, a dále se svou zemí, školou, kulturou, folklórem, zkrátka životem. Z Prahy jsme odlétali 20.1. dopoledne a po pětihodinovém čekání na přípoj v Istanbulu jsme přiletěli večer do Konya. Zpět jsme se vraceli 24.1. večer - a opravdu neradi.

V pondělí dopoledne začal ve škole Ozel Gundogdu Koleji program projektového setkání, který byl tureckými kolegy výborně připraven. Účastnily se ho aktivně i děti a pedagogové Ozel Gundogdu Koleji, takže jsme my, hosté, skutečně přišli do kontaktu s osazenstvem partnerské školy. Turecké děti byly bezprostřední a milé, a o nás, projektové hosty, se velmi zajímaly.Turecká partnerská škola Ozel Gundogdu Koleji je soukromá, s poměrně vysokým školným (cca 2.000 Eur za školní rok). Navštěvuje ji 550 dětí. Děti z chudých rodin zde mohou studovat v případě, že jsou výjimečně nadané. Školní docházka v Turecku je osmiletá, začíná až v sedmi letech věku dítěte. Přijetí ve škole bylo skutečně vřelé. Turci si svých hostů velice váží a můžeme z vlastní zkušenosti říct, že se o ně výborně starají. Sami na sobě jsme během pobytu pocítili, že v Turecku je host vítán, opečováván a hýčkán, a to všude, kam jsme přišli. Trochu jsme se obávali, jak bude dodržován časový harmonogram programu, a byli jsme mile překvapeni, protože když jsme se domluvili třeba na devět hodin, bylo to opravdu v devět.

Ozel Gundogdu Koleji si zvolila za svého národního hrdinu, kterým se v rámci projektu zabývají, filozofa ze 13. století n.l. a velkého mírumilovného vykladače islámu, Mevlanu Celaeddina (1207 - 1273). Vzhledem k tomu, že vloni uplynulo 800 let od jeho narození, vyhlásilo UNESCO loňský rok rokem Mevlany, právě kvůli jeho mírumilovné interpretaci koránu. V turistickém průvodci, který jsme spolu s dalšími krásnými dárky dostali od zástupců města Konya, se píše: Mevlana Celaeddin, velký básník a člověk, nejobdivovanější představitel Islámských myšlenek. Jeho hlavními hesly bylo "láska, pochopení, tolerance".

Tento velký filozof a myslitel pobýval právě ve městě Konya, kde založil sektu vířících dervišů. Součástí programu ve škole bylo i vystoupení vířících dervišů, v tomto případě ještě chlapců. Dervišové se stálým otáčením dokola snaží dosáhnout stavu "semá" tedy změněného stavu vědomí. Na náš dotaz, jestli je to něco jako nyrvána, odpověděli naši hostitelé, že je to asi to samé. Chlapci byli odhadem stejného věku, jako děti, pro který je určen tento projekt. Jejich vystoupení byl zvláštní zážitek. Během patnáctiminutového programu, který začíná přípravným rituálem a pokračuje dynamickým otáčením kolem osy těla stále na jednu stranu, se dervišům (v tomto případě spíš dervíškům) zcela změnil výraz v očích. Po ukončení víření, které bylo rychlé, a při kterém nikdo ani nezavrávoral, nám připadali účinkující kluci výrazně smutní. Tito chlapci nebydlí v klášteře, ale doma, ve svých rodinách, a zřejmě místo na trénink karate nebo fotbalu chodí na víření.

Součástí našeho programu bylo několik dalších akcí přímo ve škole, zaměřených na kulturu, folklór a Mevlanovu filozofii, a dále několik akcí ve městě, včetně návštěvy Mevlanovy mešity a muzea sekty Vířících dervišů, kterou založil, a která existuje od ranného středověku dodnes. Jak jsme se dozvěděli z výkladu naší průvodkyně v muzeu, přijímání do sekty trvalo 1000+1 den a nebylo nijak jednoduché. Novic nejprve klečel na patách dnem i nocí v rohu místnosti a odtud sledoval ostatní derviše při nácviku víření, poslouchal jejich rozhovory, nejedl, nespal a nemluvil. Když se mu chtělo spát, podložil si bradu speciální hůlkou, aby mu nepadala. Později pokračoval v mnišské cele (plné krásných koberců) ve studiu koránu a již se směl začlenit mezi ostatní derviše. Mohl s nimi praktikovat víření, poslouchat rozhovory, pomáhat při vaření, ale stále měl málo jíst a mluvit a hodně přemýšlet a číst korán. Po 1000+1 dnech mu představený derviš sdělil, zda může v klášteře s derviši zůstat, nebo zda se má sebrat a odejít.

Program přímo ve škole byl pestrý a mimo vystoupení dervišů a informačních filmů o Turecku a městě Konya byl připraven žáky Ozel Gundogdu Koleji . Byl složen z moderního i folklórního tance, divadelních skečů, které vymyslely děti, a především z divadelního zpracování několika Mevlanových povídek. Divadlo se hrálo v roztomilé angličtině. Po programu nás, jako hosty posadili na pódium a poprosili nás o stručné představení České republiky. Pak se nás místní děti ptali na věci, které je zajímaly. Jeden z nejzajímavějších dotazů byl " Jaké jsou tři věci, které máš ve svém životě úplně nejradši?" Později byli na pódiu samozřejmě také Angličané.

Silným zážitkem pro všechny projektové účastníky z ČR bylo, že nás bez problému pustili do místních mešit. Někteří z nás měli již předešlé zkušenosti z jiných zemí s různými zákazy. Turecko je stát, ve kterém je odděleno náboženství od státu, ačkoliv je 98 % populace věřících. Vyznávají islám, ale jak sami říkají Mevlanův islám, tedy islám mírumilovný, který se zříká všech násilností. Některé místní dívky a ženy nosí zakrytou hlavu, některé ne. (Zakrytá hlava znamená šátek přes vlasy, u starších žen někdy také přes část čela, nikoliv zakrytý obličej). Při vstupu do mešit jsme si my i Angličanky samozřejmě zakrývaly hlavu šálem, ale potkali jsme uvnitř pár místních dívek prostovlasých.

Ozel Gundogdu Koleji má stejně jako všechny turecké školy školní uniformy, a dívky a učitelky zde chodí zásadně prostovlasé. Jak nám kolegové vysvětlili, je to právě z důvodu oddělování náboženství (zakrytá hlava) od státu (škola).

V rámci programu jsme byli jedno dopoledne pozváni nejprve ke starostovi města Konya, kde nás sledovaly televizní kamery a fotoaparáty novinářů, a pak k vedoucímu odboru školství v Konya. Ten s námi hovořil o svých plánech, které směřují k postupné privatizaci všech škol, tudíž k velké samostatnosti a autonomii jednotlivých škol, kdy odbor školství se stává pouze poradním a kontrolním orgánem. Také otevřeně hovořil o tom, že předsudky, které mají národy, vzdálené od sebe tisíce kilometrů, se dají zbořit jedině a právě tak, že se lidé navzájem setkají, hovoří spolu a vidí realitu místo předsudků.

Velkým zážitkem bylo poslední odpoledne. Jeli jsme na výlet do nejstarší vesničky v blízkosti Konya, Sille Aya Elena. Ve skalách jsou zde vydlabané jeskyně, ve kterých se skrývali první křesťané před Římany, kteří je chtěli popravit a tím zamezit šíření křesťanství. V místě je byzantský křesťanský kostel kousek od středověké mešity. Toto zcela přirozené a tolerantní setkání dvou různých náboženství, které trvá déle než tisíc let, je pro Turecko, jak jsme ho poznali my, typické, a pro středoevropana velmi působivé.

Dny na projektovém setkání byly pro všechny z nás mimořádně silným zážitkem nejen kvůli odlišné kultuře v zemi našich hostitelů, vřelému přijetí a výbornému programu, ale i proto, že jsme s projektovými partnery z Turecka i Anglie otevřeně hovořili i o věcech jako jsou předsudky, kulturní odlišnosti, rozšiřování Evropské unie, o zneužití výkladu koránu, nebo o násilí, potřebě lásky a manipulativní moci médií v současném světě.

Teď se plni krásných zážitků všichni těšíme na další projektová setkání. Jedno se bude konat v Praze v ZUŠ Na Popelce a bude se zabývat osobností Karla IV., a další bude v Birminghamu, a bude věnované Wiliamu Shakespearovi.