Projektový rok 2004 - 2005

LDO pražské ZUŠ Na Popelce vstoupilo v letošním roce do třístranného projektu v rámci programu Evropské unie Socrates - Grundtvig. Spolu se v studenty univerzity v německém Greifswaldu a rakouském Grazu se účastní projektu Performing life: Představení vázaná na specifická prostředí jako přínos pro aktivní občanství.Přes Socrates je také celý projekt financován. A to nejen materiál potřebný k tvorbě nového představení, ale hlavně cestování. Tedy to, aby pět členů z každého souboru mohlo navštívit na třídenní společnou dílnu oba zbývající partnery projektu. Pokud je soubor na domácí půdě, může se dílny zúčastnit samozřejmě libovolný (únosný) počet "domácích" studentů.Cílem projektu jsou tři různá představení ve třech různých městech, přímo vytvořená a hraná v konkrétním prostoru v daném městě. Práce na každém představení začíná a končí divadelní dílnou které se účastní mimo domácího souboru ještě studenti druhé instituce. Jejich úkolem je na počátku pomoci domácímu souboru odstartovat práci na inscenaci. Potom, když je nová inscenace, vázaná na konkrétní specifické prostředí, na světě, slouží společná třídenní dílna se studenty třetí zúčastněné instituce ke zhodnocení práce na inscenaci.Ve zkratce je to tedy tak, že studenti všech tří stran se zúčastní jednou dílny v Praze, jednou v Grazu, a jednou v Greifswaldu. Přičemž každá dílna je vždy pro domácí soubor plus jeden zahraniční. Náplň dílny připravuje "domácí" režisér spolu se svým souborem. Tím lze nahlédnout do tří zcela různých přístupů a metod tvorby představení vázaných na specifické prostředí.Tento konkrétní projekt byl uveden v život letos na podzim.Po přípravné schůzce režisérů všech tří zúčastněných stran se uskutečnila první společná praktická dílna. Proběhla 25 - 27. listopadu 2004.Hostitelskou institucí byla ZUŠ Na Popelce v Praze 5. Zahraniční soubor přijel spolu se svou režisérkou z univerzity v Greifswaldu.Nejprve probíhala přípravná fáze. Shánění noclehů, tvorba náplně společné dílny, změny termínu příjezdu, zmatek, mailování, telefonáty. To si ještě nikdo z nás nedovedl představit, že to opravdu všechno klapne, že se německý soubor neztratí, v pořádku přijede v domluvenou dobu, na správné nádraží, že ho v pořádku někdo z českého souboru vyzvedne, přivede, ubytuje, pomůže mu vyměnit peníze, vybaví ho mapou, instrukcemi atd.V této fázi to poněkud zavánělo stressem a obavami. Ostatně dělali jsme něco takového poprvé. Hodně se nám hodily zkušenosti, které máme s organizování divadelních Minifestivalů.Nakonec to všechno (překvapivě!) klaplo. A mohli jsme postoupit do fáze realizační.Ještě večer, po příjezdu německého souboru, jsme se všichni sešli na informační schůzce. A ta nás teprve naplnila optimismem a těšením se na společné tři dny.Společná dílna probíhala částečně venku, protože téma "specifické prostředí" by šlo těžko dělat pouze uvnitř. Ale studený listopad nás zase moc dlouho venku nenechal.První dopoledne a část odpoledne šli domácí studenti jako průvodci s hosty po Praze, aby jim ukázali, jaká různá prostředí lze v Praze vidět a najít. V druhé půlce odpoledne začala dílna (v teple) v sále LDO v ZUŠ. Dílna trvala až do 20.30 a měla téma Co se zde mohlo stát? .Účastnilo se jí pět německých studentů, dále skupina pěti českých studentů, která je plně zapojena do tohoto projektu, a dále tři studenti LDO z šestého ročníku. Nejmladší účastnici bylo tedy 13 let a nejstaršímu účastníkovi 24 let. I když jsme z toho měli trochu obavy, ukázalo se to během práce jako úplně bezproblémové. Dokonce němečtí studenti, kteří byli nejstarší, vnímali účast českých "mláďat" jako výbornou a inspirující. Jedna z německých studentek o tom napsala: " Dílna se mi líbila od samého počátku. Především směs různého věku byla vzrušující, myslím, že právě díky tomu byla celá skupina tak tvořivá.V první části společné čtvrteční dílny jsme divadelními postupy pracovali nejprve na vytvoření jedné společné skupiny, snažili jsme se překročit jazykovou bariéru, dozvědět se vzájemně něco o sobě. Dílna probíhala v angličtině, tedy (naštěstí!) v jazyce, který byl cizí pro nás pro všechny. Když byly nějaké jazykové problémy pomáhali ostatní, nebo ruce, nohy, kresby....Takže v komunikaci tu nebyl problém, i když výrazně přibylo mimoslovních výrazových prostředků. Druhá polovina čtvrteční dílny byla inspirována prostředím ZUŠ a její velké zahrady. Společně jsme tvořili v různých zákoutích různé obrazy s lidským tělem.Třetí část byla inspirována předešlou procházkou po Praze, a také idylickými kresbami staré Prahy od Ivana Svatoše. V menších skupinách se zpracovávalo dané téma Co se zde mohlo stát.Cílem prvního společného dne bylo vytvořit homogenní skupinu a obrátit pozornost všech k prostředí. K tomu, jak na nás působí, co v nás vyvolává, jak se s ním dá pracovat.Pátek a sobota, tedy druhý a třetí den, byly už celé věnovány dílně s názvem Paralelní svět. Jako inspirací pro její náplň jsme použili knihu Michala Ajvaze Druhé město, která by měla později našemu souboru sloužit jako předloha pro tvorbu představení, vázaného na specifické prostředí.V pátek dopoledne jsme se byli podívat na rozpadající se kousek Prahy 5, nazývaný Buďánka, kde před pár lety byly malé, idylické domky. Špatným rozhodnutím radnice se tato dříve malebná oblast změnila opravdu v Paralelní svět. Ted je to smutná, zdevastovaná, rozpadající se oblast rozvalin a odpadků, pomalu zarůstající buřením.Inspirováni Buďánkami jsme pokračovali v práci v teple uvnitř ZUŠ.Věnovali jsme se například tomu jak Paralelní svět může proniknout do světa našeho, jakou má Paralelní svět strukturu moci, čeho se jeho obyvatelé bojí, co mají rádi, jak v něm probíhají různé slavnosti, tvořili jsme společně nejvíce uctívanou a nejvíce tabuizovanou knihu atd. Inspirováni knihou M. Ajvaze jsme do procesu tvoření také vnesli postavu tygra a chobotnice. Tygr během společného divadelního hledání zapadl, ale chobotnice se stávala víc a víc důležitou inteligentní bytostí, která se postupně dostávala (jak už to v divadle může být) až na vrchol žebříčku hierarchie moci Paralelního světa.Díky tomu nás zaskočil start do posledního společného dne. Když jsme se v sobotu po ránu sešli v ZUŠ, přinesl někdo z domácího souboru časopis Koktejl, kde byl chobotnicím věnován rozsáhlý článek, ve kterém autor mimo jiné uvádí "Kdyby chobotnice mohly žít déle než tři až pět let, stály by pravděpodobně na žebříčku vývoje vedle člověka."Dílna pokračovala hledáním, jak vidí obyvatelé Paralelního světa náš svět. Nakonec jsme proměnili chodby, schodiště, divadelní a taneční sál v Paralelní svět (mohli jsme jedině díky tomu, že byla sobota!) a celou dílnu zakončili hromadnou nepřipravenou improvizací na téma Vědomé překročení hranic mezi naším a Paralelním světem.Aby měli hosté z Německa představu o tom, jak může vypadat představení, které u nás v LDO ZUŠ vzniklo, zahrál (jako úplnou tečku) soubor Noční můra své loňské představení "Jak jsme to začali". Hráli česky, ale po společných třech dnech jsme měli pocit, že němečtí studenti rozumějí všemu.Loučení a odjezd byly smutné, jak už loučení s někým, kdo je vám blízký, bývá. Ale těch krásných pár dní naplněných divadlem stálo zato.